5 způsobů, jak efektivně zahnat nudu

29. ledna 2017 v 19:08 | MarkyKovr |  Rady a tipy
Nejen v zimě a především kreativní cestou.

Každý má svůj osvědčený seznam aktivit, jak dát nudě sbohem. Určitě bychom na něm našli položky, jako je poslouchání hudby, sledování filmů či sraz s kamarády a tak podobně. Já jsem vybrala svých 5 tipů, jak oživit volnočasové aktivity a nudě se vyhnout.

1. MALOVÁNÍ JEHLOU
Hned na první příčku jsem umístila vyšívání. Je to můj nový koníček, kterému jsem se začala věnovat zhruba v době začátku zkouškového období. Potřebovala jsem nějakou činnost na odreagování a vyšívání se mi zdálo jako dobrá volba. A to hned z několika důvodů. Zaprvé nemusíte pořád čučet do počítače, zadruhé na výsledek práce si můžete sáhnout a udělá vám radost, zatřetí ho můžete někomu darovat. Takový vyšívaný ubrus na stoleček se mi jeví pěkným dárkem. Nebojte se, vyšívání není tak těžké, jak se na první pohled zdá. Já jsem si oblíbila křížkový steh, který je jednoduchý. Stačí si jen vybrat vzor a správné barvy. Teď už by mě pouze zajímalo, kolik studentů na vysokoškolských kolejích vyšívá?


2. NÁRAMKY PŘÁTELSTVÍ
Když už jsme u těch bavlnek, ještě chvíli u nich zůstaneme. Když mi bylo deset, dvanáct let, byly hodně populární pletené náramky přátelství. Znáte je? Myslím, že i dnes se jim dostává obliby, už jen proto, že si můžete vybrat z velké škály barev a upletený náramek darovat kamarádce na znamení přátelství nebo k svátku. Návody na pletení naleznete tady. Můžete začít nejjednoduším vzorem, a pokud vás náramky zaujmou a pletení bude bavit, můžete vyzkoušet i náročnější.

3. A CO TŘEBA ANTISTRESOVÉ OMALOVÁNKY?
V dnešní době jsou velice populární. U vybarvování malinkatých ploch se zrelaxujete a odpočinete si. Přiznejte se, kdo z vás má doma antistresové omalovánky? I já jsem si je pořídila a mám je na kolejích, protože studium bývá občas náročné. A pak je tady další možnost - vytvořit si omalovánky vlastní. Možná že si u kreslení mandal mozek odpočine ještě víc. No zkuste to a uvidíte. Na obrázkách můžete vidět moje výtvory.


4. SEBEVZDĚLÁVÁNÍ JAKO FORMA ZÁBAVY
Že může být vzdělávání se a učení zábava? Jistě, pokud se zabýváte věcmi, které vás baví. Podle mě je sebevzdělávání užitečným způsobem, jak vyplnit volný čas, protože, když si můžete zvolit, co se budete učit, hned se nudná činnost promění v něco, co vás naplňuje. Máte například rádi fotografování a chcete se zlepšit? Přečtěte si o tom něco, najděte si videa a sebevzdělávejte se v tomto okruhu.

5. VYRAŽME ZA SPORTEM
Mnoho z vás bude souhlasit, že sport je osvědčený způsob, jak zahnat nudu. Ať už je léto, nebo zima, vždy nalezneme něco, co se dá dělat. A protože k nám byla letos zima velice štědrá, nabízí se nám běžky, brusle nebo sáňkování. Ten, kdo neholduje zimním sportům, ocení kryté bazény nebo tělocvičny, v nichž si každý něco najde.
 

Nejenom mít, ale především být

19. ledna 2017 v 22:21 | MarkyKovr |  Rady a tipy
Rozhodla jsem se znovu psát aktivně blog, ale...

Má se to tak, že život je plný různých překvapení a zvratů, člověk neustále zažívá něco, o čem se může s druhými podělit. Stačí se tomu otevřít a najít si čas to sepsat. Pravda je, že poslední dobou více žiji svůj opravdový život, že na ten v písmenkách mi už moc času nezbývá. Jsem toho názoru, že člověk by měl žít a užívat si krásy, vychutnávat si je, nechat je do sebe vstoupit a nemyslet u toho na to, jak hned poběží domů, usedne ke klávesnici a naťuká své pocity do podoby slov a vět. Lidský jazyk stejně není schopný vyjádřit naše pocity z dané situace - pohledu na západ slunce či návštěvu zahraničí. Ani fotografie naše pocity nevyjádří. Proto jsem si nastavila dvě jednoduchá pravidla.

1. ŽÍT A VYCHUTNÁVAT SI KAŽDÝ OKAMŽIK.
2. BLOG VŽDY NA DRUHÉM MÍSTĚ, NENÍ TO POVINNOST.
(Nejen blog, ale jakákoliv jiná činnost, která nás může od života brzdit a nedovolí nám ho prožívat na 100 %.)

Dám příklad. Jedu do zahraničí a navštívím úžasné místo. Většina lidí hned vytáhne fotoaparáty, aby zachytili atmosféru daného místa a mohli se o ni podělit s ostatními. Těší se, jak fotografii zveřejní na sociálních sítích, získají lajky od lidí, které ani neznají nebo s nimiž by ve skutečném životě své pocity a zážitky nesdíleli. Úplně zapomenou, že se v tu chvíli mají naplno ponořit do svých pocitů a vdechovat atmosféru, nechat se jí pohltit. Četla jsem teď knihu Mít nebo být? od Ericha Fromma, v níž píše, že lidé mají potřebu všechno vlastnit a nežijí. Tím, že udělám fotografii, si to místo ukradnu pro sebe, ale neprožiji skutečnou radost. Je to filosofie a každý ji vnímá jinak, záleží na nastavení našeho modu - být, nebo mít.

Tím ovšem nechci říct, že fotografie zavrhuji a je špatné zachytit vzpomínku povedeným snímkem. Když fotíme s rozvahou, mohou se stát fotografie cenným suvenýrem. Záleží na tom, za jakým cílem fotografii pořizuji. Chci se jen pochlubit, nebo ji v budoucnosti použiji jako předmět pro navození atmosféry, již jsem cítila, když jsem ono místo navštívila? V tom je zásadní rozdíl.

První zkoušky, Vánoce ve Slovinsku a zimní návštěva ZOO

10. ledna 2017 v 15:07 | MarkyKovr |  Na vlastní kůži
Kdybych měla vyjmenovat, co všechno se v posledních měsících stalo (od doby, kdy jsem zveřejnila poslední článek), prsty na rukou ani na nohou by mi nestačily.

Ale abyste si nemysleli, můj vysokoškolský životní styl nezahrnuje party každý týden, ani každý druhý, ani každý měsíc, přesto jedna soukromá říjnová akce mi byla osudnou. Vše začalo naléváním alkoholu, následovala hra Macháček a nakonec rozhovor na topení. Oba jsme se shodli, že právě "topení" bylo zlomové. Alkohol zřejmě opravdu pomáhá navázat bližší kontakt. Nejlepší na tom bylo, že druhý den jsem psala zápočet z angličtiny. Myslím si, že není třeba dodávat víc, každý si zbytek domyslí sám.

A jak čas pomalu běžel a my s ním, protože člověk najednou nic nestíhá, přinesl i moje první zkouškové období. Abych řekla pravdu, myslela jsem si, že to bude hektičtější. Každý s tím straší, že je to horší než maturita, že se musíte hodně připravovat apod. Asi záleží na výběru oboru a přístupu, protože moje zkušenost je jiná. Spíše bych to přirovnala k týdnu před koncem pololetí na gymplu, kdy vám všichni učitelé nasekají jednu písemku za druhou, protože zjistili, že jim najednou chybí známky k hodnocení. A tak jsem si napsala všechny zápočtové testy (jeden mě čeká ještě zítra), odevzdala vypracované seminární práce a postupně odškrtávala splněné předměty. Teď už mi zbývají jen 2 ze 16 a mohu si mnout ruce, jak hezky mi to jde. A zkoušky? Popravdě... ty moc hodnotit nemohu. Důvod je jednoduchý - zatím jsem si prošla jen jednou, na niž se člověk stejně neměl jak naučit, protože se jednalo o interpretaci literárního textu. Moudřejší budu příští týden v pondělí po zkoušce z pedagogické propedautiky.

Ale přeci nebudu mluvit jen o škole. Pojďte se se mnou podívat na závěr loňského roku, vánoční prázdniny.

Na první fotografii vrchol Donačky a na druhé pohled na Ptuj.

Už od září jsme spolu s mou slovinskou kamarádkou Sabinou, která je v ČR v rámci EVS projektu (evropská dobrovolnická služba), plánovaly naše společné vánoční prázdniny ve Slovinsku. A program byl pestrý. Slovinský Štědrý den, návštěva měst Maribor, Ljubljana a Ptuj, slovinská zabíjačka, výšlap na Donačku Goru a další.

Vánoce ve Slovinsku probíhají trochu jinak než u nás v České republice. Štědrý den pro ně není velikým svátkem. Lidé dělají to, co každý jiný den. Nepřipravují speciální sváteční jídlo, nevečeří ve svátečním oblečení, ale pečou tradiční pečivo - puticu a vánoční chléb (Božični kruh). Po večeři si také dávají dárky, ale nic přehnaného, nejčastěji můžete vidět dárky vlastnoručně vyrobené. Důležitější je pak pro ně Silvestr, který jsem strávila se třemi Slovinci a pěti Bulhary. Tehdy přijde řada na sváteční oděv a slavnostní jídlo.

Zážitků jsem si ze Slovinska odvezla mnoho a jen stěží o nich budu psát, proto se podívejte na některé z mnoha fotografií. Mohu jen dodat, že jsem si tu zemi zamilovala. Lidé jsou přátelští, na nic si nehrají, v obchodech vás rádi obslouží, pomohou a snaží se udělat pro vás to nejlepší, i když vás neznají. Cítila jsem se tam jako doma.

Příprava těsta na Božični kruh, který je u nás známý jako biskupský chlebíček.

A samozřejmě nesmíte zapomenout navštívit cukrárnu a kavárnu Ilich (Slaščičarna in kavarna Ilich) v Mariboru.

Nebo byste radši ochutnali čerstvé domácí klobásy?

Pro milovníky sladkého opět dortíky, tentokrát z Ljubljany.

A nakonec selfie se Sabinou a její sestrou Alenkou před arkádami ptujského hradu.

Vánoční prázdniny se vydařily, i když jsem se musela učit. Není nad skvělé přátelé a trénink angličtiny. Deset dní jsem byla odkázaná na používání cizího jazyka. Třebaže jsem slovinštině většinou rozuměla, bylo pro mě náročné komunikovat, protože rozumět je jedna věc, použít cizí jazyk věc druhá. Tehdy jsem pochopila mnoho jazykovědných témat, takže i tímto směrem byl pro mě pobyt ve Slovinsku užitečný. Vyzkoušela jsem si, co je to studium jazykovědy v praxi.


A tímto mé zážitky nekončí. Byli jste někdy v zimě v ZOO? Napadlo vás to někdy? Že i v zimě můžete navštívit a vidět zvířátka z jiných koutů Země? Popravdě mě ne. A kdyby mě tam Filípek nevzal, asi bych nikdy v zimě ZOO neviděla. Dýchá na vás úplně jiná atmosféra. Chvílemi si tam připadáte nepatřičně, skoro až jako zloději. Mnoho návštěvníků tam nepotkáte, zvířátek také ne, protože na některá je moc zima, aby pobíhala ve sněhu, jiná spinkají. Ale je to zážitek, to ano.


Další články


Kam dál

Reklama